na Blog.cz

Toužím po ní - po té, jež změní navždy můj svět,

už nechci slyšet těch pár hloupých vět...

že dočkám se - i když já přece jenom v hloubi duše věřím,

že snad najdu ji, a srdce své jí svěřím.

Možná představa má

je jen záčátkem,který trvat má.

Jelikož - já záhlédl jsem její tvář,

přicházela v mém snu jako světle modrá, jasná to zář.

Díval jsem se na ni dlouze,

chtěl jsem vnímat její oči, pouze.

Ona však nechtěla,bála se snu,

možná si myslela,že vše je jen pouhou iluzí dnu.

Pak odešla - pomalu vytrácela se,světlem nebeským -

já díval jsem se na ni pohledem andělským.

Odešla mi navždy z mého snu,

možná příště zjeví se,už v našem dnu.

Ztrácím se v svých myšlenkách o ní,

ona pro mě možná slzy roní.

Ale jak by mohla - je jen můj sen,

ale já pořád přeji si, aby změnila se v můj nový den.

jsou tak tajemná jak dívka v mých snech.

Já našel jsem ji, to ona musí být -

ta, jejíž tvář já chtěl jsem zřít.

Napsal jsem,že spatřil jsem ji v svých snech,

a jí se z toho zatajil dech...

Protože ona napsala tato slova -

"Přeju si tě spatřiti znova."

Když konečně nadešel den náš,

já spatřil jsem plně její tvář.

Ona pohlédla do mých očí,

a tak získala si mou duši...

Naše srdce tlouci stejně navždy budou,

už nebudu mrtvou to bludou.

Ona život dala mi, s ní šťasten já jsem,

s ní žít chci náš dlouhý to sen.

Jsi v srdci mém,jsi láska má jediná.Tobě patřím celá.

Pro tebe můj nejdražší...

Už jí slyším je v mé hlavě a přichází,

každým douškem mě sráží.

Sráží mě hluboku,hloboko ke dnu,

na které to nikdy, nikdy nedolehnu.

Pocit je úžasný,pocit je krásný,

myšlenky moje jsou hluboko,ale září.

Září tak nevinně,jasným to světlem,

které modré je,tak jako ten sen.

Sen temný hluboký,v hloubi duše mé,

nepřestává trápit to srdce mé.

Možná ten sen je jen velké tajemství,

nikdy nekončící jako mé tajnosti.

Myslíte,že to blázním,nebo sním?

Já sama nevím a to je právě tím.

Je to láska,je to sen,

je to objetí,je to celý den.

Den který nikdy,nikdy neskončí,

protože sen je mou rozkoší.

Netuším vůbec,co v sobě skrývá,

ta báseň, jež srdce mé teď otvírá.

Totálně ztracená,nevyrovnaná se svým osudem,

bolestí pohlcená jsem.

Nemůžu najít cestu ven,

protože nezachrání mě pouhý sen.

Jediné co chci je-v náručí jeho se objevit,

najít mezi námi znovu ztracený cit.

To dřívě umřu,než zřím jeho tvář,

ale já chci, ho milovat zas.

Nemůžu snad...? :'(

Vracím se,můj nudný život je zpět,

jenže já nevím jestli chci-

být zpátky tu,vnímat to,co předtím,

když vím,že nic není jako předtím.

? Ano...co to je?

Otazník,už ani nevím co říkám,

píšu sem,co napadne mě,

nevím, co víc, vy po mně chcete,nechte mě.

Vždyť vám říkám-

jsem otrok vašich snů,

chcete visát duši mou

a být jen otázkou tou.

Tou otázkou,

co támhle na řádku vězí,

chcete to,

protože myslíte,že jste mou inspirací.

Ach ne-

lež je pravda,

bolest mě zabíjí,

chci já na tomhle světě žít.

Už chcápeš mě,

mé srdce které bije-nedýchá.

Nejsi tu pro mě-Já nejsem tvá.

Nemyslím,že pravda není lež.

Sedím v koutě, pláču tu,

protože ty nejsi tu.

Co nám to provedli,

takhle nás rozdělit.

Copak můžou,

vždyť tohle je náš cit.

Vždyť tebe já jsem hledala,

pro tebe každý večer básně psala.

Tobě já jen důvěřuji

a láskou svou tě opatruji.

Ty mi tu chybíš,

ani nevíš jak.

Láskou svou já chci,

k tobě prahnout zas.

Já se snad ani nedožiju zítřka,

těším se na tebe, víš a...

Už po těch třech dnech psaní,

já cítím, že cosi v nás je stejné.

Snad,že k sobě patříme,

že se nikdy nezozdělíme.

Ty budeš mě vždy milovati

a já tebe za to něžně objímati.

Chci tě líbat na tvůj krásný krk,

na tvé plné krásné rty.

Chci se ti dívat do tvých očí,

těch očí jež jsou tak upřímné.

Budeme-li se mít opravdu rádi

a potom se i milovati.

Pak navždy uprchneme spolu,

do světa nekonečného plného krásných andělů.

Vůbec nevím kdo vlastně jsem,netuším co chci.Nejradši bych s tímhle vším teď skončila.Proč jen mám pořád takový blbý nálady? Můj přítel se pak vždycky ptá,co se mi stalo a já mu odpovím,že nic a on,že mu to prostě neřeknu."Ne,máš pravdu neřeknu ti to,nechci!" Prostě nechápe,že si dokážu poradit sama,doprdele kde je můj volnej čas,kde je ta svoboda,kde to všechno je? Néééééééééééééé, je to v prdeli,nemám žádnou volnost.Kurva,chci to někdy ukončit,ale jak můžu miluje mě až na půdu.Jenže až pozná jaká doopravdy jsem,tak si myslím,že mě nechá sám od sebe.

Já to všechno tak nenávidím,vztah lásku,néééé ať jde láska do háje,když si představím,že bych někdy měla mít děti naskakuje mi husina.Nesnáším svatby,dokonce i ten sex se mi hnusí,nic mi to prostě neříká.Kurva proč? Proč jsem tak blbá,vždycky jsem si tak moc přála lásku a teď, když ji konečně mám,hledám ideální řešení jak se jí zbavit,v něčem mi možná pomáhá,ale sakra jsem v pasti,není cesty zpět.

Přitom jsem v některých věcech docela citlivá a...

Já fakt nevím co dělat,mám mu dát šanci, aby mě lépe poznal,nebo to mám všechno ukončit,kurva mě to tak sere,třeba to skončí samo od sebe a já vím,že pak budu ještě litovat.Jenže já jsem holt holka samotářská a samota je mi bližší než nějaký kluk,kterýho si já předělávám.

To mě taky štve,když jsem ho poznala nebyl vůbec můj typ,jenom se mi líbil,mno a teď jsem si z něj udělala gothica,ale stejně je to takovej pózér,smutek mu nic neříká.Tak proč to z něj doprdele dělám?On to dělá kvůli mě,miluje mě a všechno je schopnej mi koupit,ale to nejde a on to prostě nechápe.Nechci žádnou péči, nechci. A už vůbec se mu nechci za to co řeknu upřímně, pořád dokola omlouvat.Proto tu nejsem,on mlčí,když mu řeknu pravdu a pak, co mi zbývá omluvit se.Opravdu mě v některých situacích dost štve,ale mám ho ráda.Jenže nikdy,prostě nikdy ho nebudu milovat a klidně mu to řeknu a právě dnes.A všichni mi dneska můžou bejt ukradený.

Jakou cestu si zvolím? Je to jen na mně.

Opravdu se to děje.Začínám se měnit,už to není ta holka,co poslouchala pořád dokola ty depkařský písničky, teď si je poslechnu jen málokdy.Zkrátka teď se stávám závislá na metalu.Chtěla jsem novej začátek a ten se fakt ukazuje,začínám žít jinak,směju se lidem do očí,jsem věčně ve špatný náladě.Nejradši bych všechny ty nádhery, co jsou v naší třídě,prostě všechny kopla do prdele,hlavně na jednu osobu si už dlouho brousím drápy.xDDD

Žiju jen s nadějí,že je na světě jeden jedinej člověk,kterej mě dokáže zachránit.A on fakt je.;-)Ani nevíte jak se těším až z tý devítky vypadnu a půjdu si konečně za svým snem.Budu na jiný škole,sice si budu muset na všechny zase zvykat,ale myslím si a doufám,že to tam bude fajn,přece jenom je to umělka.:-)Tady jsem ještě nezmiňovala kam se to vlastně chystám,takže od září mě mužete najít v Turnově na SUPŠ a obor brusič kamenů.:-))))

Jooo...a snad někdy od března,či dubna snad konečně bude novej foťák,tak očekávejte konečně nějaký fotečky. :-)

Tak zatím. :-)